KLUK S FOŤÁKEM. UŽ 20 LET.
Začalo to tím, že jsem si chtěl pamatovat místa, lidi a chvíle, které mizely rychleji, než jsem čekal. Od té doby jsem s foťákem prošel tři Svatojakubské cesty, stál u hřišť, svateb, ulic i budov a zjistil jednu věc: nejlepší fotografie nepotřebují mnoho vysvětlování.
Fotím stejně, jako cestuji a sportuji – raději nalehko, pozorně a bez zbytečných kudrlinek. Techniku používám, když pomáhá. Úpravy dělám, když jsou potřeba. Realitu ale nepřepisuji
“NEJLEPŠÍ FOTKY NEVZNIKAJÍ TAM, KDE JE VŠECHNO POD KONTROLOU.”
Kdo jsem
01 — DAVID S.
KLUK Z MORAVY. S FOŤÁKEM V RUCE ČASTĚJI, NEŽ JE ASI NUTNÉ.
Fotím lidi, místa, sport i věci, které mě něčím zastaví. Neživím se vytvářením dokonalého světa. Spíš se snažím nepřehlédnout ten skutečný.
02 — VOLNÝ POHYB
NEJLÍP SE MI PŘEMÝŠLÍ,
KDYŽ NESEDÍM NA
MÍSTĚ.
Běhám, jezdím na kole a občas si dobrovolně vyberu cestu do kopce. Pohyb mě naučil čekat, dívat se dopředu a poznat správný okamžik. Kupodivu se to při focení docela hodí.
03 — CESTY ZA SVĚTLEM
NEJDELŠÍ CESTY MĚ NAUČILY DÍVAT SE POMALEJI.
Když jdete několik dní jen s batohem na zádech, začnete si všímat věcí, kolem kterých byste jindy prošli. Světla, lidí, počasí i drobných změn v krajině. Přesně to pak hledám i s foťákem.
04 — CO MÁM RÁD
MÁM RÁD VĚCI, KTERÉ NEMUSÍ NIC PŘEDSTÍRAT.
Architekturu Kodaně, prašné cesty Portugalska, hory a poctivé suché víno. Bílé nebo červené je vedlejší. Důležité je, aby mělo charakter. U lidí, míst i fotek to mám podobně.